Život s sebou přináší nejen radost, ale také starosti, pod jejichž náporem někdy člověk klesá na duchu. Jestliže jeho mysl ovládne smutek natolik velký, že můžeme hovořit o depresi, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Jak depresi poznat?
Rozdíl mezi smutkem a depresí
Jednou z nejčastějších duševních poruch je deprese, která alespoň jednou za život postihuje až 15 procent populace. Rozdíl mezi běžným smutkem a depresí je velký. Deprese je totiž nemoc, kterou nelze ovládat vůlí.
Postiženému člověku nemůžeme poklepat na rameno a říct mu, že se všechno zlepší. To mu rozhodně nepomůže, protože v jeho silách není svůj stav změnit. Je to, jako byste měli zlomenou nohu a někdo vám řekl, že to přece rozchodíte. Oba stavy vyžadují odbornou lékařskou pomoc.
Jaké jsou příznaky deprese?
Tak jako každá jiná nemoc i deprese má typické projevy, podle nichž ji můžete poznat. K typicky skleslé náladě a poruše koncentrace patří ještě:
- unavitelnost i po nepatrné námaze
- snížení energie a aktivity
- zhoršení schopnosti se radovat
- snížené sebevědomí
- pocity viny
- pesimistický pohled do budoucnosti
- poruchy spánku
- myšlenky na sebevraždu
- úzkosti a psychomotorický neklid.
Čím je možné si pomoci?
Při depresi je možné si pomoci i přírodními přípravky. Pro léčbu lehčích úzkostných stavů a projevů deprese se používá například třezalka, bazalka, kozlík lékařský, levandule nebo meduňka. V lékárnách jsou poté k dostání potravinové doplňky i čaje.
K přírodním antidepresivům patří také poslouchání hudby, aromaterapie, některé druhy cvičení – běh, jóga, tanec. Fyzická aktivita, která je nám příjemná, umí také navodit příjemné pocity.
Většinou však deprese potřebuje odbornou léčbu pomocí antidepresiv, jež působí na hladinu noradrenalinu, serotoninu a dopaminu. Tato léčba má za úkol, co nejrychleji odstranit příznaky deprese. Je však nutné počítat s tím, že nástup účinků léků přichází minimálně po třech týdnech pravidelného užívání.
Součástí léčby deprese je také psychoterapie, a to zejména kognitivně-behaviorální terapie, jejímž cílem je změna chování pacienta, aby byl připraven lépe řešit své problémy.